Jaké byly tvé začátky v OKINu?
Těžké. Nastoupil jsem jako údržbář v roce 2001. Ze začátku jsem neměl velké ambice, byl jsem rád, že mám práci. Ale postupem času jsem přicházel na to, že OKINu mohu nabídnout mnohem víc. Mimo jiné jsem zaškolil několik nově příchozích kolegů, z nichž někteří jsou dodnes součástí OKINu. Svou příležitost jsem „chytil za pačesy“ až po šesti letech, kdy mi pan ředitel nabídl pozici provozního technika na dvou významných zakázkách. V současné chvíli jsem na pozici contract manager. Mým kontraktem prošlo hodně kolegů, někteří skončili, někteří se posunuli dál, za což jsem opravdu rád. Nyní je v mém týmu přes 60 skvělých lidí, bez nichž si svou práci již nedokážu představit.
Hezky mluvíš o svém týmu, prozradíš nám o něm něco víc?
Svůj význam a podíl na úspěchu má každý člověk v mém týmu, ať už jsou to moji přímí podřízení na úrovni vedoucí, údržbář či paní uklízečka. Pro mě jsou důležití úplně všichni a takto to cítím. Musíme si vzájemně důvěřovat, bez toho bychom jako tým nemohli fungovat.
Je z tvého pohledu výhoda, že si OKIN poznal tvz. od píky?
Pro mě osobně ano. Každá pozice, kterou jsem v OKINu zastával, mi něco přinesla a posunula mě dál. Když to tak shrnu, myslím si, že dnes vím, o čem ta práce je a mohu být svým kolegům nápomocen, na druhou stranu možná i proto je to se mnou občas těžké. Jak pro podřízené, tak pro šéfy. Učím se vlastně neustále a dodnes mě dokáže náš byznys překvapit.
Když se vrátím k mé kariéře, tak dříve nebyl v OKINu takový prostor pro kariérní růst jako dnes. Dle mého je důležitý dobrý šéf, který vás motivuje, ale umí také naslouchat. Ale vždy je to nakonec o vás, o průbojnosti a příležitosti, prostě se nebát a ozvat se. Nečekat pouze na to, že si vás někdo všimne. I já se v OKINu naučil, že je důležité lidi motivovat a posouvat je dál i za cenu toho, že přijdu o šikovného člověka na určité pozici a posunu jej v rámci firmy dál. V našem náročném oboru je zapotřebí si na své lidi najít čas a nejlépe si vychovávat další nástupce, protože studijní obor facility na školách chybí.
Cítil si od společnosti podporu při budování své kariéry?
Určitě ano a cítím ji stále. Velkou zkušeností pro mě byl například kurz facility manažera na VŠE. A musím podotknout, že podpora je vlivem rozvoje společnosti čím dál větší a má smysl. Ať už se jedná o profesní školení, tak o školení například manažerských dovedností. S růstem společnosti se vyvíjela i jednotlivá oddělení, která jsou nyní schopna nás nejen podporovat, ale i učit. Osobně jsem nejvíc bojoval s počítačem. Díky kurzům jsem na tom už mnohem lépe. Náš obor je opravdu náročný. Například naši „faciliťáci“ (facility manažeři a specialisté) jsou univerzální “vojáci”, kteří toho musí umět tolik, že není možné se všechno naučit ze dne na den. Je potřeba se učit neustále.
Jak se společnosti změnila za dobu tvého působení v OKINu?
Zásadně. Obrazně řečeno, 10x. V době mého nástupu měl OKIN pouze 200 zaměstnanců. Aktuálně je nás téměř 2000. Významný posun je nejen v rozsahu poskytovaných služeb, ale i v plošném pokrytí. Začínalo se pouze zakázkami v Praze a aktuálně působíme po celé ČR, Slovensku, Bulharsku, Ukrajině, Polsku a Rumunsku. Z mého pohledu je hodně důležitý i fakt, že jsme velkou část služeb začali poskytovat vlastním výkonem, nabrali jsme spoustu odborníků a specialistů, kterých je na českém trhu poskromnu. Facility už opravdu není jen o údržbě a úklidu.
Které období tvého působení v OKINu považuješ za nejlepší a naopak nejtěžší?
Ono je to jednou nahoře a jednou dole. Nelze říct, jestli bylo nějaké období lepší. Doba, klienti, zakázky, stejně jako roční období se mění a je potřeba na tyto změny rychle reagovat a brát je tak, jak přicházejí.
Jak ze své pozice vnímáš význam technologií, které OKIN vyvíjí? Kde vidíš budoucnost?
Základem všeho je provozní systém (PSI), který začal fungovat a pomáhat. Na něj je navázán systém DRIVE. DRIVE nám pomáhá efektivněji spravovat svěřené objekty klientů. Dalším významným projektem bylo zavedení mobilní údržby a vybavení údržbářů chytrými telefony, které zefektivnily jejich práci. A určitě bych ještě rád zmínil HELP DESK, o který mají klienti zájem. Systémy jsme dlouhodobě interně vyvíjeli a testovali, což nebylo vždy jednoduché. Bylo a stále je potřeba sbírat data, to je to, co klienti chtějí a na základě toho nám důvěřují. Data a technologie jsou budoucnost. Je potřeba se soustředit na významná data, "krmit” jimi systémy a hledat logiku, která na první dobrou nemusí být vidět. Není třeba zahltit zaměstnance, ale přistupovat ke všemu zdravým selským rozumem. Tato data je potřeba kontrolovat, vyhodnocovat a zabývat se jimi. Důležité však zůstává to, že za těmito daty jsou vždy lidé, jsou to ti, kteří fyzicky práci kvalitně vykonají, bez těchto lidí to nejde. Nyní jsou již tyto systémy součástí našeho běžného pracovního života, neustále je rozvíjíme, měníme a učíme se z případných chyb. Proto roste i potřeba neustálého vzdělávání.
Prožil si toho v OKINu opravdu hodně. Máš nějakou radu, jak to všechno zvládat?
Je to práce, která mě baví. A když vás práce baví, je to základ. A pokud k tomu máte správné lidi, tak to funguje.
Prozradíš mi nějakou tvou nejcennější pracovní zkušenost?
Je toho víc. OKIN FACILITY mi hodně dala, přeci jenom, 20let je kus života. První impuls byl, když mi kolega na začátku mé kariéry řekl: „Ty tady dlouho nevydržíš.“ A to byla výzva! A další, neméně cenná zkušenost, umět se ozvat a říct, že něco umím. To mě taky posunulo dál. A v neposlední řadě výzva, když jsem zvažoval posun do jiné společnosti a přišel jsem s touto informací za svým tehdejším nadřízeným. Ten mi, dá se říct, pověděl:, „Tak běžte, vy na to máte.“ A já se rozhodl zůstat a ukázat, že na to mám právě v OKINu, a díky tomuto rozhodnutí jsem potkal spoustu skvělých lidí.
Práce contract managera je velká zodpovědnost, jak odpočíváš? Kde nejraději tzv. vypneš?
Jednoduché. Myslivost a moji psi – můj koníček a vášeň. Mou vášeň se mnou sdílí i má rodina, hlavně dcera se „potatila“ a studuje střední lesnickou školu, syn uvažuje o mechanizaci v lesnictví.
Děkuji za rozhovor
-MDO-